Každý z nás jistě v životě otkal spousty lidí různých charakterů i temperamentů. Ať už to byla ve škole, v práci či v zájmovém kroužku. U některých z nich jsme si v té době byli téměř jisti, že jsou to naši přátelé až nadosmrti. Jak ale čas ubíhal, změnily se i podmínky, ve kterých jsme začali žít, a to nás oddělilo. Většina z nás má však stále několik stabilních přátel, kteří zůstali a udělají si na nás čas v jakékoliv době. Jedním z důležitých důvodů, který lidi rozděluje, jsou bezesporu peníze. Ač se to nemusí zdát, peníze mohou někdy nadělat více škody, než užitku. Paradoxně nejhorší pro lidské vztahy je rychlé zbohatnutí. Mnoho lidí si totiž s velkým majetkem nedokáže poradit a je to pro něj paradoxně spíše přítěž, než požitek.

Za příklad si dejme třeba velkou výhru v loterii. Člověk ve chvíli oznámení výhry má samozřejmě radost, nicméně tento stav u většiny lidí vyvolá pořádnou dávku závisti. A to i lidí, od kterých byste to nikdy nečekali.

Velké peníze člověka změní, ať chce, či ne. Ne nadarmo se říká, že čím více peněz člověk má, tím více jich chce. Kolikrát v životě jste si řekli, že kdybyste měli desetkrát tak větší plat, jak byste pomáhali chudým a nemocným? A takto bohatí lidé skutečně existují, nicméně žádná velké dobročinnost se dost často nekoná. Člověk si totiž velmi snadno zvykne na nový standart a i takový peníze jsou pro něj často malé.

Často se tak stává, že člověk, který má na účtu miliony je lakomější, než kdejaký chudák. Čím více peněz máte, tím větší starosti o to, aby Vám je někdo neukradl nebo se nerozkutálely.

Nač byste jezdili s přáteli na chatu do Krkonoš, když máte na to, abyste jeli na měsíc do luxusního hotelu na Bali. A jsme u jádra problému. Lehce můžete ztratit letité přátele, proto i v případě, že jste byli šťastlivec, či jste se vypracovali na pozici bohatého člověka, pamatujte na to, co Vás dříve činilo šťastnými, i když to nebylo nic luxusního. Ovládejte peníze a nedovolte, aby peníze ovládaly Vás.

Schopnost odpustit je velice osvobozující, jak pro nás samotné, tak pro člověka, který nám ublížil. Můžeme se pokusit o odpuštění. Nepůjde to hned a najednou, přesto bychom se o to snažit měli. Přinese to svobodu jak tomu člověku, tak hlavně nám samotným. Cítíme-li k někomu hněv a zášť, tak nás tím v podstatě jakýmsi způsobem vlastní. A to přece nechceme.

Nejprve se na dotyčného člověka usmějeme a řekneme mu, že mu odpouštíme. Povíme mu, že budeme šťastní, když bude s námi. Když se bude smát, řekneme mu, že je sám a sám a plný jedu a že s ním bude jen ten, kdo mu odpustí.

Tomu člověku dáváme tímto do rukou volbu rukou volbu a možnost, aby se změnil a šel za svým srdcem. Když to pochopí, stává se to dobrým činem a máme zase o kousek karmy méně. Navíc má tento skutek za následek, že se zloba a nenávist k sobě nevrací a nemohou tudíž škodit.

Odpuštění se nedá vyprosit

Odpuštění je znakem milosrdenství a pokory. Vyžaduje také mnoho bolestivých dní, let a někdy i staletí. Odpuštění se nedá ani vynutit a nedá se ani koupit. Odpuštění trvá po celou dobu, co existuje lidský hřích a je společně s moudrostí jediné umění. Není ani jednoduché, a není ani zadarmo. Odpustit bychom se měli pokusit co nejdříve a co nejsrdečnější, protože jinak naše bolest z křivdy stále trvá.

Odpustit celým srdcem druhému

Odpuštění je činem osvobození. Člověka, který nám ublížil, tímto zbavujeme negativních vazeb, které mezi námi jsou. Dáváme tím najevo, že už proti němu nic nemáme.  Navíc odpuštěním osvobozujeme sami sebe od těžké role ublíženého, jsme v roli oběti. Dokud neodpustíme těm, kteří nás zranili, bereme je všude s sebou a vláčíme je jako těžký náklad. Odpuštění tudíž neosvobozuje pouze ty, kteří nám ukřivdili, ale také nás. Je to cesta ke svobodě.

Zároveň je i pro tohoto člověka přijetí odpuštění obtížné. Je velice těžké přiznat, že bez našeho odpuštění je stále vázán k tomu, co se mezi námi stalo a že jenom my jej můžeme osvobodit.

Myslíte, že lze propojit cestování s prací a celkově se způsobem života? Vždyť, kdo by netoužil poznávat exotické země naší planety a přitom mít dostatečný příjem, aby si to mohl v příslušném komfortu dovolit.
 
My věříme, že existuje něco, co můžeme nazvat jako cestovní životní styl. Jaké rysy má takový styl života:

A.  objevování dálav – bytí věčně na cestách, znát všechna velká evropská letiště, vědět, kde je levnější taxík jak místní hromadná doprava,
B.  ochutnávání místních specialit – a pak často strávené noci na záchodech, živočišné uhlí je nejčastějším lékem na cestách,
C.  notebook a čtečka s foťákem jsou vždyprvní věci v batohu – bez objevování světa za hledáčkem fotoaparátu by to nešlo, knížky tahat na zádech prostě nelze a notebook potřebujete ke své práci,
D.  odloučení od rodiny a kamarádů – máte více jednorázových a virtuálních kamarádů než těch skutečných, opravdu není možné si volat denně a z Austrálie se na víkend domů neotočíte.
 
Zdají se vám výše jmenované rysy života docela pohodové a fajnové, pracovat na notebook s připojením na Internet a přes víkendy poznávat místní kuchyni a krajinu v hledáčku fotoaparátů. S rodinou se přece nevídáme, i když s nimi bydlíme v jednom městě. A ti nejvěrnější kamarádi nám přece zůstanou na celý život, nehledě kde se zrovna nacházíme.
 
Souhlasíme, že tento styl života je určitě pohodový, má spoustu kladných stránek, ale nic není jenom růžové, i zde narazíme na negativa. Ta musí existovat už z logického důvodu, jinak by cestoval každý z nás. Zmiňme alespoň některá z nich:

•   pocit samoty – pokud necestujeme ve dvou s partnerem, pak nevyhnutelně přijde,
•   pocit trvalé nejistoty – obvykle si musíme vydělávat jako živnostníci, tudíž je nutné si shánět zákazníky, nemáme nic jistého,
•   větší rizika v případě nemocí a úrazů– ačkoliv můžete mít sebelepší cestovní či zdravotní pojištění, na nemoc v zahraničí budete vždy sami, místní lékaři neznají váš chorobopis, který leží někde v šuplíku českého lékaře.
 
Je ale jenom na vás, zda pro vás převáží pozitiva nebo negativa tohoživotního stylu. Zvažte a podle toho volte vaše kroky.

Všichni víme, že je bychom se měli správně a pravidelně stravovat, tj. nejíst polotovary, vařit z kvalitních surovin obsahující bílkoviny (živočišné i rostlinné), zdravé tuky a složitější sacharidy, ne jednoduché cukry a trans-mastné kyseliny. Podobně jsme obeznámeni s tím, že denně se má pít dostatečné množství tekutin, zejména neperlivé čisté vody. O sportování ani nemluvě, to přece má být samozřejmostí zdravého životního stylu.
 
Ano, je určitě pěkné si denně dopředu chystat mističky se snídaní, obědem, večeří a dvěma zdravými svačinami. Stihnout alespoň jednou za dva dny pořádný trénink. Chodit spát zavčas a vydatně zregenerovat.
 
Nic se ale nemá přehánět. Nyní máme na mysli všechny ty nové životní směry, které se vyrojily jak houby po dešti a jejich přívrženci se nás snaží přesvědčit, že jen ten jejich je ten jediný správný a možný. Pojďme se na ně podívat blíže.
 

Paleo život a stravování

Paleo stravování je založeno na stravě, kterou měli k dispozici naši pra pra předci, tj. skládá se pouze z masných pokrmů, zeleniny, vajec. Zakázané jsou všechny známé přílohy (brambory, rýže, těstoviny), pečivo ale samozřejmě i veškeré pochutiny, sladkosti, alkoholické nápoje a i káva.
Přívrženci paleo stravování často společně sportují v tzv. HEAT a crossfit programech, kdy cvičí s kettlebally, s vlastní váhou těla v rychlém sledu střídání cviků.
 

Vegetariánství a veganství

Co je to vegetariánství a veganství snad ani nemusíme vysvětlovat. V prvním případě jsou ze stravy vyloučeny všechny masné výrobky. V případě, že se chcete nebo jste veganem, pak se nebudete stravovat ani produkty, které se vyrábí či získávají ze živých tvorů, tj. veškeré mléčné výrobky, ale i vajíčka.

Chlorella a ječmen

Možná jste měli možnost ochutnat nazelenalé tablety, které se v pravidelných časech a daném množství rozkousávají a mají nahořklou chuť. Jedná se o tablety chlorelly. Ta bývá často doplňována i popíjením nápoje z mladého ječmene nevábně vypadající barvy. Obě dvě “potraviny” by měly příslušně pročišťovat tělo před antioxidanty a jinými škodlivinami.
 
Je na každém z nás, co si vybere za směr, ale důležité je zůstat stát nohami na zemi a zvážit, zda už něco není vyhrocené. Zůstaňme tolerantní k okolí a nevnucujme jim ten náš styl jako ten jediný možný.

Kdo rád cestuje, tak zajisté ví, jak je nepříjemné, když se na plynulé cestě najednou objeví překážky. Jedna se dá možná odstranit, ale co ty další? Možná má jedinec dost síly uklidit všechny a pokračovat dál v cestě. Co ale když síly dochází a místo toho přichází vyčerpání a únava? Přirozeně je dobré si zavolat někoho na pomoc. Stejné je to s překážkami, které se objevují v našich životech. Mnohdy jsou velmi těžké a vypadá to dokonce, že místo toho, abychom je odstraňovali, tak je spíš přitahujeme. Kde se jen berou? Proč jich je tolik? Proč zrovna já? A tak můžeme klást jednu otázku za druhou, bohužel bez odpovědi, která by uvolnila prostor pro další krok.

Potíže nemusí mít původ v přítomnosti

Ačkoliv mnozí z nás nevěří na duchovní cesty a s nimi spojené komplikace, přesto je to realita. Mnohdy problémy a potíže, které se na nás valí ze všech stran a šíleným způsobem nás utiskují, vznikly dávno před naším narozením. Otázkou je, jestli je vůbec možné se jich zbavit, když trvají tak dlouho? Možná je jejich síla tak mocná, že máme touhu skončit s dosavadním životem. Možná je bolest tak velká, že léky nedokážou pomoci. Kdo ovšem něco podobného nezažil, neporozumí nikomu, kdo takovým stavem prochází. Odpovědi na tyto otázky jsou v podstatě dvě. Jedna špatná je, že stejně i když bychom se rozhodli pro to nejhorší a hledali vysvobození ukončením života, tak tahle bolest neskončí, naopak bude možná pronásledovat někoho dalšího. Dobrá zpráva je, že existuje řešení.

Svoboda je nad všechny léky

Léky, které nám lékař předepíše, tak zajisté pomohou odstranit bolest nebo i příznaky nemoci, ale mají jeden velký problém, neumí totiž řešit příčinu. Tady skvěle pomůže regresní terapie Praha, kdy je tato technika zaměřena na problémy, které vznikly v minulosti a dokáže je v přítomnosti dokonale odstranit. Jedná se jak o fyzickou, tak psychickou stránku člověka. Svoboda přichází téměř ihned, jak se odstraní příčina. Člověk získá jiný pohled na situaci a v podstatě již nebude pracovat se stresujícími vlivy, ale naopak začne žít a užívat si života.