Myslíte, že lze propojit cestování s prací a celkově se způsobem života? Vždyť, kdo by netoužil poznávat exotické země naší planety a přitom mít dostatečný příjem, aby si to mohl v příslušném komfortu dovolit.
 
My věříme, že existuje něco, co můžeme nazvat jako cestovní životní styl. Jaké rysy má takový styl života:

A.  objevování dálav – bytí věčně na cestách, znát všechna velká evropská letiště, vědět, kde je levnější taxík jak místní hromadná doprava,
B.  ochutnávání místních specialit – a pak často strávené noci na záchodech, živočišné uhlí je nejčastějším lékem na cestách,
C.  notebook a čtečka s foťákem jsou vždyprvní věci v batohu – bez objevování světa za hledáčkem fotoaparátu by to nešlo, knížky tahat na zádech prostě nelze a notebook potřebujete ke své práci,
D.  odloučení od rodiny a kamarádů – máte více jednorázových a virtuálních kamarádů než těch skutečných, opravdu není možné si volat denně a z Austrálie se na víkend domů neotočíte.
 
Zdají se vám výše jmenované rysy života docela pohodové a fajnové, pracovat na notebook s připojením na Internet a přes víkendy poznávat místní kuchyni a krajinu v hledáčku fotoaparátů. S rodinou se přece nevídáme, i když s nimi bydlíme v jednom městě. A ti nejvěrnější kamarádi nám přece zůstanou na celý život, nehledě kde se zrovna nacházíme.
 
Souhlasíme, že tento styl života je určitě pohodový, má spoustu kladných stránek, ale nic není jenom růžové, i zde narazíme na negativa. Ta musí existovat už z logického důvodu, jinak by cestoval každý z nás. Zmiňme alespoň některá z nich:

•   pocit samoty – pokud necestujeme ve dvou s partnerem, pak nevyhnutelně přijde,
•   pocit trvalé nejistoty – obvykle si musíme vydělávat jako živnostníci, tudíž je nutné si shánět zákazníky, nemáme nic jistého,
•   větší rizika v případě nemocí a úrazů– ačkoliv můžete mít sebelepší cestovní či zdravotní pojištění, na nemoc v zahraničí budete vždy sami, místní lékaři neznají váš chorobopis, který leží někde v šuplíku českého lékaře.
 
Je ale jenom na vás, zda pro vás převáží pozitiva nebo negativa tohoživotního stylu. Zvažte a podle toho volte vaše kroky.

Za okny tma, zvoní budík, vstáváte, po paměti se oblékáte, čistíte zuby a bez snídaně vyrážíte do nového dne. Na náměstí si kupujete ranní kávu, za chůze k ní přikusujete přeslazený croissant. Dorazíte do práce, kde až do obědové pauzy pobíháte mezi schůzkami s kolegy a odepisujete na e-maily.

V době oběda zhtnete pomalu “na stojáka” něco typického z českého menu – nejčastěji to bude asi smažák s hranolkami, v lepším případě caessar salát s majonézovou zálivkou. Odpoledne spěcháte z práce vyzvednout děti, nakoupit v nejbližším obchodě, kde dítku dáte raději do ruky kinder bueno, ať máte klid. Doma po klasické večeři v podobě chleba s něčím zapadnete unaveni k televizi s jedinou myšlenkou, ať děti nic nechtěji.
 
Připomíná vám předchozí odstavec nápadně vaše dny v posledních letech života? Možná byste ještě doplnili, že po večeři k té televizi si berete pytlík s brambůrkami a vydatně ho zapíjete coca-colou anebo skleničkami bílého vína. Někteří by k tomu navrch přidali ještě alespoň jednu krabičku cigaret, kterými začínají svůj den místo snídaně.
 
Řeč je tu o dnešním uspěchaném životním stylu života, kdy mnozí z nás se ženou za něčím, do čeho nás nutí dnešní spolešnost – kariéra, perfektní domácnost. Problém je, že se pak nestíháme zastavit, zregenerovat, natož kvalitně a zdravě najíst.
 
Jaké jsou rysy uspěchaného života:

•   špatné stravovací návyky – jídlo za chůze, nedostatek tekutin, vynechávání snídaně,
•   nedostatek času sám pro sebe – žádné vlastní zájmy, koníčky,
•   minimum sportování – snad jen chůze na zastávku a ze zasátávky, pokud nevlastníte auto, pak je to chůze na nejbližší parkovací místo,
•   trvalý pocit nespokojenosti plynoucí ze všech předchozích bodů – tělo prostě nedostává, co potřebuje, proto se brání.
 
Pokračováním v tomto stylu života se lidé často dostávají do fáze, že život nemá smysl. Začnou ho utápět právě v cigaretách, alkoholu. Objeví se i první deprese, které mohou vést až ke smutným koncům. Chcete takový život? Předpokládáme, že asi ne, tak zastavte a zhluboka se nadechněte.