Bývají sice obecně oblíbené, ale ne každý je má rád nebo se o ně dokáže dobře postarat. Ale asi znáte ten pocit, když přijdete do nějakého bytu a něco Vám tam chybí. Po chvíli zjistíte, že tam není kousek zeleně. Většinou Vám majitel sdělí, že je často na cestách a nemohl by květiny zalévat, případně je prostě nemá rád. Květiny ale přispívají k útulnosti bytu a jejich absence dělá prostředí neosobní a chladné. Nemusíte mít doma zrovna hotový prales, stačí vybrat pár hezkých, dekorativních kusů, které se k Vašemu bytu a k Vaší osobnosti dobře hodí. Neboť květiny o Vás mohou mnohé prozradit.

Na co brát zřetel

·         Světlo
Pokud máte všechna okna na sever nebo naopak na jih, musíte volit správné druhy pokojových rostlin, které snesou stín, případně přímé sluneční světlo. Nevhodným světlem na nich můžete napáchat nevratné škody. Nechte si poradit ve specializovaných obchodech a zahradnictvích.
·         Teplo
Máte hodně teplý byt a nemůžete příliš regulovat teplotu v místnostech? Pak také pečlivě vybírejte, neboť některé druhy květin potřebují „přezimovat“ v chladnějším prostředí (kaktusy).
·         Zálivka
Pokud jezdíte často pryč, vybírejte druhy nenáročné na zálivku, případně si pořiďte květináče se samozavlažováním. Jsou sice cenově náročnější, ale vyplatí se. Jinak zkuste poprosit někoho z rodiny, kamarádku nebo sousedy, kterým důvěřujete, zda by k Vám jednou za pár dní nezaskočili květiny zalít.
·         Velikost
Nezapomeňte, že květiny rostou a pravděpodobně budou za rok a více vypadat jinak, než když si je kupujete (např. fíkus, banánovník,..). Musíte mít pro ně dostatek místa, případně je mít komu dát, až už se Vám do Vaší garsonky nevejdou.

Samozřejmě se může stát, že i když rostlinám věnujete veškerou možnou péči, některé zahynou. Zvlášť, když se o ně často stará někdo jiný. Ale nezoufejte, někdy je to trochu alchymie. I rostliny mají duši a těžko se v nich někdy vyznat.

Většina lidí si myslí, že může do myčky dát jakékoli nádobí, aniž by to myčce či nádobí uškodilo. Opak je ale pravdou – ne všechno nádobí je do myčky vhodné. Je pravda, že pokud máte kvalitní myčku s dostatečným množstvím programů, s největší pravděpodobností vám tento domácí pomocník skutečně umyje téměř všechno, co mu naložíte. Ovšem přece jenom existuje kuchyňské vybavení, které nemá v myčce co dělat. Jsou to v prvé řadě dřevěné výrobky, ale takénože nebo teflonové nádobí.

1.       Nože
Pakliže myjete ostré nože v myčce, je pravděpodobné, že se vám rychle otupí jejich ostří tak moc, že už se nebude dát znova nabrousit. A navíc, má-li nůž dřevěnou rukojeť nebo rukojeť slepenou ze dvou částí, velice rychle se opotřebuje a části se můžou rozpojit. Pokud jsou části spojené šroubem, ten zrezaví, pokud ho budete mýt v myčce nádobí.

Tupý nůž je mnohem nebezpečnější než ostrý a je o mnoho snazší se jím pořezat.

2.       Dřevěné nádobí
Dřevo je silně savý materiál. Proto všechny vařečky a metličky, stěrky, měchačky, dřevěná prkénka, ale také příbory s dřevěnou rukojetí nebo dřevěné misky a mísy či tácy do myčky zásadně nedáváme. Proč? Jednak ztratí svůj tvar i barku, budou velice rychle opotřebované, ale také popraskané, zkroucené, nevzhledné a také se snadno oprýská lak i barva.

Nejde ale jenom o tohle. Dřevo absorbuje nejenom vodu, ale i všechny chemické přípravky, které použijete, včetně chuti. Z dřevěné misky už se nenajíte a dřevěnou vařečkou už polévku také raději míchat nebudete.

3.       Sklo
Sklo sice neabsorbuje vodu či pachy nebo chuť tak, jako dřevo, ovšem velice snadno se obrušuje. Na většině sklenic, které jsou ze skla například barevného a broušeného, je většinou napsáno, že do myčky nepatří. Sklo je většinou jemné a tenké a zvlášť pokud víte, že jsou sklenky úzké a snadno se rozbijí, neměli byste je do myčky dávat.

Dokončili jste vysokoškolská studia nebo naznali, že konečně nadešel čas se poohlédnout po vlastním bydlení. Doteď jste bydleli s rodiči nebo sdíleli své bydlení s dalšími kamarády, spolužáky v nějakém podnájmu.
 
Pokud jste zrovna nezdědili peníze po dědečkovi z pátého kolene, nebo vaši rodičové nejsou vysoce postavení manažeři, politice, VIP hvězdy, pak vám asi nezbude nic jiného, než si bydlení pořídit na vlastní náklady. Nebo vám rodičové možná nějakou tou korunkou do začátku přispějí.
 
Ať tak či onak, jste ve fázi, že zvažujete bydlení ve vlastní nemovitosti, ale budete si potřebovat vzít hypotéku.
 
Můžeme vás ujistit, že jste si vybrali jedno z nejpříhodnějších období pro investování do nemovitostí. Důvodů k tomuto tvrzení je hned několik, například:
•   aktuálně (rok 2016) se hypoteční úroky pohybují na nejnižších možných sazbách – začínají od 1,79 % p.a.,
•   investice do vlastní nemovitosti je nejméně rizikovou investicí v porovnání s nákupem drahých kovů (zlato, stříbro, diamanty), vzácných obrazů nebo kávových bodů,
•   ceny nemovitostí neustále stoupají, tedy vaše investice se bude zhodnocovat a to i ve stovkách procent v desítkách let.
 
Pokud si půjdete sjednávat hypotéku, myslete na následující aspekty:
1.    Výši úrokové sazby a o jaký typ se jedná – plovoucí nebo pevná sazba. Plovoucí úroková sazba s fixním stropem není mezi dnešními bankami příliš rozšířenou nabídkou, ale nabízí ji například AirBank.

2.    Dobu fixace – každá slušnější hypoteční nabídka by vám měla umožnit si zvolit dobu fixace.

3.    Penále za předčasnésplacení hypotéky – zjistěte si, zda je možné splatit výši dluhu předčasně bez placení penalizací. Banky obvykle nabízejí možnost jednoročních mimořádných splátek v určitém procentu ze zbývající nesplacené částky.

4.    Vedení hypotečního účtu – dnes je běžné, že za vedení účtu s hypotékou byste platit neměli. Požadujte tuto službu i od vaší banky.
Dalšíslužby – nechte si předložit všechny služby a benefity od každé banky. Nezůstávejte jen u banky s nejnižší úrokovou sazbou, chtějte komplexní nabídku služeb.

Dokud má člověk dost vlastních vydělaných peněz, má to v životě docela dobré. Pokud si v takové situaci potřebuje něco pořídit, stačí mu, aby našel příslušného prodejce a to žádoucí si u něj zaplatil, a je to. Za peníze se sežene snad všechno, co nás jenom napadne, a mít je tedy znamená jednoznačnou výhodu. Kterou by chtěl mít každý z nás. Ale nejednou na tom k naší smůle tak dobře nejsme. A zatímco někteří z nás peníze mají, jiní třeba zrovna ne. A co potom?

Pokud se někdo nemůže dostatkem peněz pyšnit, má pochopitelně daleko horší životní podmínky. Něco zkrátka musí oželet, musí se smířit s tím, že si může pořídit jen to, na co má, a musí zvážit, co má přednost a co bude muset počkat.

Ale co když z toho vychází, že musí vzhledem k finanční situaci počkat i to, co počkat nemůže? Co když někdo nemá už ani na to, bez čeho se zkrátka nemůže obejít? Pak se dá vlastně udělat jedno jediné. Člověk se musí ucházet o nějakou půjčku, kterou by si momentálně přilepšil. A aby mu to k něčemu bylo, musí si vybrat takovou nabídku, kterou dostane, a to dost výhodně.

A která půjčka je nejlepší pro ty, kdo jsou ve finančních problémech třeba až po uši? Nemusíte se dlouho zamýšlet, abyste pochopili, že to není nějaká ta těžko dostupná půjčka od banky. Ne že by banky neměly i zajímavé nabídky, ale co je to platné, když tu vyžadují velké příjmy a čisté registry dlužníků u žadatelů, kteří právě tímto zrovna neoplývají? Když člověk nedokáže takové podmínky splnit a tím pádem bankovní půjčku nedostane, není mu tato zhola k ničemu.

Na rozdíl od nebankovních hypoték. Protože hypotéka bez registru Nebankovnihypoteka.cz je tu i pro ty, kdo nejsou jako žadatelé dokonalí a kdo toho moc nabídnout nedokážou. U té se zaručuje splácení docela jinak, a proto tu uspějí i ti, kdo mají u bank smůlu. A třeba tu uspějete i vy, až vám bude finančně zle.

Japonská zahradau nás? Proč ne! Je pro naše končiny trochu netradiční, ovšem velice stylová. Pokud ji do našeho pozemku vkusně začleníme, výsledek bude jistě krásný! Kdo nemá dostatek prostoru, může si udělat radost alespoň „japonskou“ předzahrádkou nebo terasou. Květináče s bonsajemi na ní umístit třeba do stylových mís. Vhodné jsou k tomuto účelu například betonové výrobky.

Typickými prvky, které se v japonské zahradě vyskytují, jsou kámen, písek a voda. Z rostlin pak kromě bonsaje (v záhonech i v nádobách) najdeme v japonské zahradě také bambus, javor, sakuru (jako solitéry i ve skupinách), azalku (na záhonech a podél cestiček. U vody a ve vodě rostou kosatce a lekníny.

Pokud máme možnost, chuť a odvahu takové zahradě věnovat velký pozemek, můžeme se mezi záhony procházet po krásně upravených cestičkách vyskládaných z plochých kamenů nebo vysypaných pískem. Přecházet jezírka a potůčky po můstcích nad vodou či odpočívat na lavičkách a v altáncích. Možností je mnoho. Ovšem pokud má zahrada vypadat opravdu stylově, je potřeba nejen dobře znát pro ni charakteristické prvky, ale také je umět vhodně v daném v terénu použít. Tvorbu takové rozsáhlejší zahrady se určitě vyplatí svěřit zkušeným odborníkům. Mnozí naši zahradní architekti i zahradníci japonský styl opravdu umí!

V Japonsku má budování těchto zahrad dlouhou tradici a japonští mistři toto umění ovládají samozřejmě nejlépe. Základ převzali od Číňanů a styl vypilovali k dokonalosti. První zahrady tam tvořili již v 6. století, ale největší rozšíření je čekalo ve středověku. To se zahrady začaly rozdělovat podle toho, k jakému účelu a také komu sloužily. Na parkové, rezidenční, meditační, čajové a suché. Například v těch suchých se upravují písek, štěrk i kameny do podoby vodních prvků. Jde o zahradní umění, které má filosofický základ. Jednotlivé detaily, třeba i položený kámen nebo větvička, mají vždy svůj význam!