Typickými prvky, které se v japonské zahradě vyskytují, jsou kámen, písek a voda. Z rostlin pak kromě bonsaje (v záhonech i v nádobách) najdeme v japonské zahradě také bambus, javor, sakuru (jako solitéry i ve skupinách), azalku (na záhonech a podél cestiček. U vody a ve vodě rostou kosatce a lekníny.
Pokud máme možnost, chuť a odvahu takové zahradě věnovat velký pozemek, můžeme se mezi záhony procházet po krásně upravených cestičkách vyskládaných z plochých kamenů nebo vysypaných pískem. Přecházet jezírka a potůčky po můstcích nad vodou či odpočívat na lavičkách a v altáncích. Možností je mnoho. Ovšem pokud má zahrada vypadat opravdu stylově, je potřeba nejen dobře znát pro ni charakteristické prvky, ale také je umět vhodně v daném v terénu použít. Tvorbu takové rozsáhlejší zahrady se určitě vyplatí svěřit zkušeným odborníkům. Mnozí naši zahradní architekti i zahradníci japonský styl opravdu umí!
V Japonsku má budování těchto zahrad dlouhou tradici a japonští mistři toto umění ovládají samozřejmě nejlépe. Základ převzali od Číňanů a styl vypilovali k dokonalosti. První zahrady tam tvořili již v 6. století, ale největší rozšíření je čekalo ve středověku. To se zahrady začaly rozdělovat podle toho, k jakému účelu a také komu sloužily. Na parkové, rezidenční, meditační, čajové a suché. Například v těch suchých se upravují písek, štěrk i kameny do podoby vodních prvků. Jde o zahradní umění, které má filosofický základ. Jednotlivé detaily, třeba i položený kámen nebo větvička, mají vždy svůj význam!